…tak to nemyslím jen jako zdvořilostní otázku, ale opravdu mě zajímá, jak se vám daří, jak se cítíte a jakou máte zrovna náladu… Ne, že bych si chtěla dělat nějaký průzkum, ale právě to, že si dost často neuvědomujeme, co všechno nás ovlivňuje, mě vedlo k zamyšlení.
Ono to dá celkem rozum, že?
Ale i tak se čas od času s klienty potřebujeme dobrat jádru pudla, tedy tomu, proč se nám v pondělí podaří udělat 20 kliků s prstem v nose a ve středu pliveme duši při 5. A ještě máme pocit, že i těch pět je v danou chvíli víc než dost.
Naše fyzická kondice se jednoduše mění nejen s věkem (nutno podotknout, že se nemusí zhoršovat), ale mění se během týdne a samozřejmě i během dne.
Zkuste si představit vaši ideální fyzickou kondici – tu už jste jistě někdy potkali a bylo to ve chvíli, kdy (když to beru v kontextu cvičení) jste měli pocit, že vám lekce krásně utekla, krásně jste si zacvičili, a i když to byla dřina jako obvykle, tak se cítíte skvěle a klidně byste si šli ještě zaběhat. Z lekce odcházíte s úsměvem na rtech a těšíte se na další to je ten ideální případ.
Ale teď se pojďme podívat na takový běžný den:
Zvoní budík, otevřete oči, chcete se pohnout a ejhle… zjistíte, že jste spali buďto omotaní okolo vašeho malého pokladu nebo jste si pod hlavu špatně nakrčili polštář případně, a to v tom úplně nejhorším případě… jste spali půl noci a břiše a vaše bederní páteř vám vyhlásila válku…
Když už se vám podaří vykulit z postele, tak šlápnete na lego, zakopnete o balón nebo se vám pod nohama válí hromady špinavého prádla, kolem radostně skáče pes, který se nemůže dočkat, až rozlepíte oči a vyrazíte na procházku.
Pecka! už jste se probojovali ke kávovaru a zachraňujete ráno pěkně voňavým šálkem kávy… Sova se posadíte, abyste si vychutnali pět minut klidu, bouchnou dveře od dětského pokoje a ranní rozjímaní je to tam!
Uvařit čaj ☕️, nachystat snídani, připravit oblečení (dětem do školky), svačinu (dětem do školy) a minimálně dvacetkrát popohnat, protože jinak zase přijedete do práce pozdě….
A co ten pes??!!!
Takže v poklusu vyrážíte z domu, otevřete dveře, poryv větru vás málem vrátí zpět a uvědomíte si, že jste zase zapomněli ten deštník a ani za nic si nemůžete vzpomenout, jestli mají děti aspoň pláštěnky. Vyhodíte děti u školy, ječící děti předáte paní učitelce ve školce, setřete si pot z čela, zatlačíte slzu, protože jste fakt doufali, že po těch dvou letech by si už mohly děti ve školce zvyknout a srdcervoucí řev by se mohl přeměnit v láskyplný úsměv.
To den ještě ani nezačal…
Sednete do auta, naberete kurz do práce, odbočíte na hlavní silnici a? Protože je asi za deset minut osm, cesty jsou k pláči ucpané, takže pomalu začínáte prosit vesmír, aby zastavil čas a vy jste se dostali do práce včas aspoň dnes….
Přijedete do práce, kde se v lepším případě první katatstrofa dotaví až po vypití šálku kávy ☕️… Místo oběda musíte vyřešit další pracovní potíže a než si zvládnete uvařit další kávu, volají vám ze školky, že má váš malý poklad po dvou dnech docházky zase teplotu. Takže se půl hodiny pokoušíte sehnat prarodiče, kteří by mohli dítko vyzvednout, abyste zjistili, že je to stejně zase na vás.
Vyzvednete nemocné dítko, cestou se stavíte v lékárně, přijedete domů – uklidit, naládovat pračku, uvařit, zajistit, aby nemocné dítko vydrželo v posteli alespoň
pět minut. A zase ten pes… pes, kterého jste pořídili dětem, protože se dušovaly, že se o něj budou starat a venčit aspoň pětkrát denně…
Uvaříte si to kafe, co jste nestihli v práci a než se vrátí celá rodina, zvládnete vyprat tři pračky, povysávat chlupy od psa, utřít prach a nachystat večeři.
Pomalinku a plíživě se blíží ta chvíle, Vaše chvíle, kterou chcete věnovat sami sobě – hodinka cvičení mimo domov. Normálně byste vyskočili z gauče, vzali tašku a vyfrčeli, ale dnes máte pocit, že vám někdo namazal gauč lepidlem a ne a ne se odlepit. Po deseti minutách přemlouvání sama sebe se přece jen zvednete a jdete.
Horor nebo realita?
Já vím, já vím…tohle vypadá jako totální horor od samého rána, ale ruku na srdce, takové dny prostě jsou, a když pak dofrčíte do lekce s pošramocenou náladou ☹️, upracovaní, uběhaní a nedej bože rozbolavělí… je nabíledni, že i když budete strašně moc chtít, tak ten váš výkon prostě nebude úplně stoprocentní. Náladu si cvičením určitě spravíte ☺️, ale možná vám hlavou proběhne právě otázka, proč se vám cvičí tak blbě. Tak si pojďme zrekapitulovat, co všechno nás ovlivňuje:
- délka a kvalita spánku,
- aktuální bolesti,
- rodinné a pracovní vztahy,
- stres,
- počasí,
a protože jsme pravda každý jiný, tak bych tak mohla pokračovat třeba do nekonečna…
Co s tím?
Netrapte se…. zítra je zase nový den a všechno bude úplně jinak. Neříkám, že máte složit zbraně, ale prostě si dovolte nejet na plný výkon, poslouchejte svoje tělo a přizpůsobte si cvičení tak, abyste si pořád dobře zacvičili, ale nezřídili se.
Odměňte se. Zvládli jste těžký a zachovali si zdravý rozum, a i když se ještě v devět hodin večer rozléhá vašim domovem štěbetání a někdy i jekot vašcih ratolestí, posaďte se, usmějte se, však oni jednou usnou a zítra třeba místo deště vysvitne slunce.
Mějte se rádi a mějte se dobře.